Další variace na téma "stařec a moře". Režisér vytříbeného a ne úplně doceněného snímku Margin Call (2011) J. C. Chandor se pustil do dalšího ambiciózního projektu - postavit film pouze a výhradně na jednom herci a přírodních, v tomto případě vodních, živlech. Pro takto rozehranou hru je základem dobrý výběr hlavního protagonisty, který se nebojí.
A je nutno říci, že šarmantní a noblesně stárnoucí Robert Redford ve Vše je ztraceno musel snášet nejrůznější vylomeniny: od vytahování na stožár plachetnice, přes kbelíky vody, které se na něj snáší během bouře, až po máčení v převrácené a potopené lodi. Že by však Redford podal životní a fenomenální výkon? Stěží - již vzhledem k tomu, že paradoxně prostor pro hraní nebyl velký.
Chandorův hrdina je spíše civilně pojatá figura, která po většinu doby jen reaguje na příchod dalších a dalších jobovek. Žádný superman, který ručně dopádluje se zničenou plachetnicí do nejbližšího přístavu s úsměvem na rtu. Naopak, trpně a mlčky snáší nepřízeň osudu, aby si někdy v poslední třetině konečně ulevil strohým "Fuck!".
V tom je jeho síla i slabost. Diváka tak nečekají žádné velké dějové zvraty. Vše se děje v poklidném a relativně předvídatelném duchu. Absence napětí, překvapení, nějaké nezvyklé a nápadité peripetie je tak největší slabinou Vše je ztraceno. A to včetně jasného konce, který divák předvídá někdy v polovině filmu, ale který samozřejmě neprozradíme.
