Film, u kterého se divák musí neustále ptát, proč vlastně vůbec vznikl. Nenabízí ani zajímavý příběh, ani jakoukoliv výpověď o současnosti (či jiném čase), ani zajímavě vystavěné figury, ani závan vtipu nebo napětí. Není tu jediný pádný důvod, kromě touhy tvůrců něco točit. Navíc debutující scénárista a režisér Roman Kašparovský jako by se mimořádně snažil, aby žádný moment děje nedával příliš smysl a aby jednání většiny postav bylo maximálně nepochopitelné a nesrozumitelné.
Každý, kdo by se chtěl nějak identifikovat s kýmkoliv na plátně či situací, narazí na nepřehlednou skrumáž dějových střípků (o nějakém výraznějším ději se tu skoro nedá mluvit), která zvesela ignoruje několik tisíc let platné základy Aristotelovy Poetiky. Žádný div, že si scénárista z této prázdnoty pomáhá přešlehanými proprietami a zvraty, které působí značně nevěrohodně a křečovitě: když voják, tak na misi v Afghánistánu, když svatba, tak s úmrtím nevěsty, když přepad banky, tak se do něj zamíchá dcera jednoho z lupičů, když pololesbické hrátky, tak s dalším úmrtím, když dva bratři, tak se perou o jednu ženu, když se chytá králík, tak se musí spadnout ze střechy, když náhodná soulož, tak slečna hned otěhotní atd. atd.
Hlavní hodnoty filmu? Sexy poprsí Anety Krejčíkové, jedno z nejhezčích, které současné české herečky mohou nabídnout, a bicepsy Ondřeje Vetchého, jedny z největších, které současní čeští herci mohou nabídnout. Příliš málo, příliš málo.
