Haleluja! Jeden z nejinteligentněji udělaných animáků Jak vycvičit draka (2010) si u pokračování udržel vysokou laťku - animace, narace, dialogů, scénáře, ba v mnohém ji dokonce překračuje. Již dopředu tomu nasvědčoval rozumný tah producentů nechat u vesla vítěznou sestavu z jedničky. To znamená režiséra Deana DeBlois, spisovatelku Cressidu Cowell (autorka knižních předloh) a britského skladatele Johna Powella. Odměna je sladká.
Hlavní hrdina Škyťák, poté co přesvědčil vikingy ze svého ostrova, že s draky lze žít v míru a pohodě, se spolu s drakem Bezzubkou věnuje objevitelským výpravám. Jedna z nich ho dovede nejen k dosud neznámému kmeni divokých draků, ale i k skrývanému rodinnému tajemství a nebezpečnému zlu, které hrozí zničit společný svět lidí a draků.
Dvojka je fous temnější a dospělejší než jednička, autoři se zde dokonce ani nebáli použít motivy z katastrofických filmů anebo ukázat, že i pohádkový svět může být zlé a smutné místo. Stejně jako jednička nebo podobně zdařilé kousky Toy Story 3 či Já, padouch se formálně jedná o dětské filmy, které ale nadšeně zhltne i dospělé publikum.
Základem je stále brilantně vyprávěný příběh, umění uvěřitelně a zajímavě podat témata, která by v rukou jiných tvůrců sklouzla k cukrkandlovému kýči (jak je důležitá svoboda, přátelství, co pro nás znamená rodina, proč je občas důležité táhnout za jeden provaz atd.). Z každého záběru čiší neuvěřitelná hravost, nápaditost, radost z vyprávění a filmařská invence plus jako bonus takřka úplná absence hlášek, které v dnešní době mnohdy působí otravně. Kdy že bude "trojka"? 2016, píšu si.
