Další pokus o zlomení dlouholeté showbyznysové zkušenosti, která říká: doposud nevznikla taková filmová adaptace počítačové hry, která by zdařile zachovala poetiku herního titulu a zároveň posunula celý jeho svět někam dál. Ten, kdo už z tohoto důvodu přistupuje k netrpělivě očekávané filmové verzi kultovní real-time strategy hry Warcraft s nedůvěrou, však bude kupodivu spíše příjemně překvapen.
Filmu se díky zdařilým počítačovým trikům podařilo původní počítačový svět lidí, orků, trpaslíků nebo elfů vyšperkovat o několik levelů výše. Navrch ještě přihodil srozumitelný a relativně přehledný úvod do celé ságy a svižně odsýpající scénář (zatím) prvního filmu, bobtnající řadou pompézních a nenudících soubojů a bitev. Obzvláště grafické ztvárnění orků je lahůdkou (byť se divák nesmí příliš dívat na animace skřetích postaviček v pozadí), na které se výtvarníci a designéři kreativně vyřádili.
Výsledek není parodií a je dostatečně uvěřitelný a nápaditý, aby diváky vtáhl do pochmurné atmosféry střetu dvou civilizací (mimochodem, časování filmu vzhledem k aktuální migrační vlně muslimů do Evropy nemohlo být lepší).
Co naopak v kontrastu k povedeným digitálním animacím zklamalo, jsou lidské postavy: mnohdy nevýrazné (krále Llane), často nepřesvědčivé, odfláknuté, bez charismatu (mág Medivh). Jakoby režisér a spoluscenárista Duncan Jones (mimo jiné povedený Moon nebo Zdrojový kód) považoval za hlavní lákadla svého filmu hlavně fantaskní obludy a rasy a lidské plemeno odsoudil do rolí nezajímavých a nudných statistů. Ani to však nemůže přebít fakt, že Warcraft: První střet je solidně natočenou fantasy podívanou a rozhodně jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku.
