Vikingské lodice vyplouvají na další plavbu. Norský projekt Wardruna po čtyřech letech vydává druhý díl hudební trilogie Runaljod, na které transponuje starobylý nordický folklór do moderních časů. A stejně jako jednička Gap Var Ginnunga (2009) i novinka Yggdrasil, občerstvená dark folkem nebo dark ambientem, představuje nadmíru svěží, povedené a propracované dílo, které aspiruje na jedno z čelních míst letošní produkce world music.
Oproti projektům jako Värttinä, Hedningarna nebo Garmarna, které lidovou severskou hudbu kombinují spíše s mainstreamovým popem, je přístup Wardruny mnohem konzervativnější. A to nejen širokým užitím tradičních hudebních instrumentů jako bubny, housle, flétny, nejrůznější vábničky, zvířecí rohy atd., ale i temnějším a melancholičtějším nádechem skladeb a repetetivním užitím jednotlivých motivů, které přeci jen neodpovídá převládající hudební struktuře sloka - refrén - sloka - refrén.
V porovnání s "jedničkou" zní Yggdrasil o chlup komplexněji a barevněji. Přibylo podmanivých skladeb, evokujících dávný šamanistický rituál, vzývající zapomenuté bohy. Současně zrychlení tempa jakoby připravovalo posluchače na blížící se závěr nordické trilogie. Wardruna na poli severským folklórem ovlivněné hudby představuje nepřehlédnutelný úkaz, a to nejen ryzím přístupem (část zvuků se nahrávala přímo v norské přírodě), ale i uvěřitelným návratem k magickým kořenům hudby. Palec nahoru.
