Přátelé, a fofrem do kina! Neváhat a mazat! Nový film Whiplash je: 1. skvělým počinem, který ze známých a vyzkoušených ingrediencí - nadaný žák, tyranský učitel - nově namixoval strhující a úchvatnou podívanou na téma "U každého skutečného umění musí nutně téct krev, jinak to není umění". Je to vlastně neuvěřitelné a doklad zručnosti režiséra a scénáristy Damiena Chazelleho, že z de facto okrajové úchylky, jakou je jazzové bubnování, dokázal udělat věc zajímavou pro mainstream a velký, obecně srozumitelný příběh.
2. Lahodnou přehlídkou filmařského kumštu, který bohužel za poslední desetiletí v české kinematografii znatelně zdegeneroval. Divák si u Whiplash krásně užije věci, které se tu moc neumí, to znamená střih (některé sekvence bicích sól mají pořádně nakročeno stát se ikonickými scénami filmové historie), dramaturgie, kamera, scénář. Už se vám nebude chtít zajít na český film. 3. Exhibicí mistrovských hereckých výkonů. Vynikající Miles Teller coby bubenický adept Andrew bere dech výkony na bubenické židličce a hlavně démonický J. K. Simmons v roli fanatického jazzového učitele. Výuka jazzu je v jejich podání napínavým válečným střetnutím, plným zraněných a ano, i mrtvých. Absolutní respekt!
4. Ukázka a příslib velkého talentu. Chazellemu je třicet let a Whiplash je teprve jeho druhým snímkem, a už si dokáže namazat na chleba většinu kolegů v branži. Jeho hvězda teď září podobně jasně, jako od počátku Darrena Aronofského. 5. Napěchovaným rancem skvělé hudby. Bude vás bolet noha, jak si budete podupávat do rytmu podmanivých jazzových vypalovaček. Taková je vizitka filmové bomby, která je bezpochyby černým koněm letošního udílení Oscarů. Radujme se, že můžeme být jako diváci u toho.
