Mentálně nestárnoucí skate rockeři Wohnout evidentně již nějaký čas sázejí na model "Tři sestry" - to znamená jednou za pár let vydat ucházející desku, která neurazí skalní a naláká několik nových fanoušků. Na desce je vždy pár jasných hitů, které obohatí koncertní set list a zlatý fond kapely, a zbytek lze zařadit mezi ucházející průměr. A v mezidobí pilně koncertovat a koncertovat po vlastech českých.
To samé platí pro novinku Laskonky a Kremrole: z kolekce patnácti skladeb mezi Best of bezpochybně prosáknou pecky Barbíno?, Fanynka, Dobrý ráno nebo No tak ahoj. Všechny mají to, co správný wohnoutí nářez má mít: silnou a netuctovou melodii, energii, výrazný refrén a především pořádný kopec nadhledu a (hudebních i textových) legrácek. Zbytek desky pak může být převážně zapomenut. Je to hodně, málo? Je to tak akorát!
Wohnout především stále umí bavit a rozdávat posluchačům dobrou náladu a jakousi mladistvou svěžest (to platí o Laskonkách a Kremrolích jako celku). Stejně jako další místní kapely si dobře uvědomuje, že ve skeptickém a převážně ateistickém Česku vyznívají jakékoliv rockerské pózy, obvyklé v zahraničí, směšně a hloupě (některým muzikantům to stále ještě nedocvaklo). (Sebe)ironie, nadhled, hravost a hračičkaření někde na pomezí divadelního výstupu a hudební performace je dobrou a férovou únikovou cestou, jak nespadnout do devótního pitvoření a přitom si uchovat radost z hraní. Wohnout jsou pak příliš zkušení a nápadití hráči, aby na cestě výrazně neklopýtli. Sejdeme se na koncertě.
