Přeplácanost, patos a plochost postav - takoví jsou prostě X-Meni režiséra Bryana Singera a těžko po strůjci série filmových adaptací o mutantech s nadlidskými schopnostmi chtít, aby se najednou vydal jiným směrem. U Apokalypsy ovšem navíc zarazí několik lapsů, které se třeba u předchozí Budoucí minulosti (2014) nevyskytovaly nebo nebyly tak patrné.
Tak v první řadě novinka nepříjemně překvapí laciností výpravy některých scén či rekvizit (viz například gotické boty samotného Apokalypsa). Jakoby se tu točilo famácké cvičení pro druhý ročník a ne blockbuster s rozpočtem desítek milionů dolarů. Bakelitovost je naopak střídána překombinovanými bombastickými sekvencemi, které sice přetékají studenými digitálními efekty, uvnitř však postrádají filmovou vášeň a cit.
Přeslazenost a plakátovost finále je silnou zkouškou nervů vyznavačů původního komiksu. Rovněž nemá smysl se zmiňovat o nepříliš propracovaných hlavních postavách (zde zejména Magneto nebo někteří noví mutanti), jejichž náhlé názorové obraty zůstávají divákům do značné míry nesrozumitelné a neproniknutelné.
A pak je tu několik skvělých scén, ve kterých vše znamenitě secvakne dohromady - narace, text, hudba a vizuální stránka (například odpálení atomových raket nebo vždy vtipná místa Quicksilverových zásahů). Nadále tak platí, že bezkonkurenčně nejlepším dílem X-Menů je o několik koňských délek První třída (2011), pod kterou se podepsal Matthew Vaughn. Singer se tady spokojil s rolí producenta.
