Jeden z mála filmů, který hrozící smrt a pocit bezprostředního fyzického ohrožení zdařile přenáší z filmového plátna přímo mezi divácká sedadla. Skutečně, u novinky režiséra a scénáristy Davida Ayera (Rychle a zběsile, S.W.A.T., Temný stín nad L.A.) divák zažívá boje ze závěru druhé světové války skoro na vlastní kůži a občas má co dělat, aby se nezačal vyhýbat svištícím kulkám německých kulometů nebo pálícím tygrům.
A to nejen kvůli "martinovské" bezskrupulóznosti při náhlém odpravování hlavních postav filmu, se kterými máte čas se trochu ztotožnit, nebo kvůli zarputilé nesmiřitelnosti velitele tanku (v hlavní roli výborný Brad Pitt) vůči Němcům. Ayer podobně jako koprodukční drama Libanon využil stísněného prostoru tankové věže k zdařilému psychologickému vtažení publika do děje a ke znepokojujícímu vykreslení divokosti a vyšinutosti, které ve vojácích zažehují dlouhotrvající boje.
Nečekejte od Železných srdcí nějaké grandiózní masové bitvy a souboje, spíše každodenní mizérii a niterný lidský boj o přežití. K hlavním devizám snímku patří především určitá "špína" a vysoká míra autentičnosti a syrovosti, které vyniknou například při porovnání s poněkud uhlazeným a "hodným" Bratrstvem neohrožených. Ne nadarmo Ayer i herci strávili dlouhé hodiny s veterány amerických tankových jednotek za 2. světové války. Škoda pak "sovětského" závěru, ve kterém nepojízdný americký tank statečně čelí mnohonásobné německé přesile. I tak je třeba Železná srdce zařadit mezi nejzdařilejší Ayerovy snímky.
