Film, u kterého je jasně patrný rukopis Michaela Baye, tvůrce monstrózní, ale brutálně vydělávající frančízy Transformers. Bay se u Želv Ninja spokojil pouze s producentským postem, režii měl na starost Jonathan Liebesman (nepovedené filmy Hněv Titánů nebo Světová invaze), přesto lze bez nadsázky hovořit o bayovském filmu. To znamená, že prim tu hraje těžkopádná a neohrabaná choreografie bojových scén.
Když akce, tak co možná nejvíce přešlehaná a nafouknutá, spíše masivně destruktivní než promyšlená a vygradovaná. Minimum nápadu, svěžesti, stylu a elegance, ale maximum povrchních efektů, které cílí hlavně na první signální soustavu. Tedy bez napětí, gradace, o nějakém psychologickém vykreslení postav se už vůbec nebudeme bavit, že. Byť na druhou stranu je třeba uznat, že celý film má příjemně rychlý spád a třeba takové představení hlavních hrdinů, jejich předchozí geneze a uvedení do děje je zde postaveno o fous zdařileji než u takových Strážců Galaxie. Nicméně v takové skrumáži o příběh příliš nejde, hlavní je dostatek honiček s terénními auty a kamiony nebo soubojů na střeše mrakodrapů.
Sečteno podtrženo: těm, kteří v 80. a 90. letech nadšeně sledovali kreslené Želvy Ninja jako teenageři a od té doby se mentálně nikam neposunuli, bude takový pelmel určitě znamenitě vyhovovat. Hraným Želvám Ninja se bezpochyby podaří nabrat pár nových příznivců, otázka je, kolik jich bude. V silné konkurenci dalších superhrdinských sérií nemusí být osud této frančízy tak blyštivý jako u Transformers.
