Příznivci všech ujetých komedií bezpochyby zaplesali. Fiktivní nejslavnější manekýn světa Derek Zoolander, takto výplod mysli herce, režiséra a scenáristy Bena Stillera, je po patnácti letech opět zpět. Je to hlína, je to prča, je to řachanda, která ale i přes nekonečný gejzír šílených scének, dialogů a nápadů nedokáže zakrýt častou křečovitost, scenáristickou bezradnost a snahu vymačkat další škváru z jednou obehraného tématu.
Po deseti letech od jedničky jsou Zoolander a jeho kámoš Hansel ve světě módy odkecaní a nemožně out. Oba dva tráví své hořké dny v odloučení hluboko v horách (Zoolander) či na poušti (Hansel). Záhadné vraždy hudebních celebrit a s nimi související lišácký plán vyšetřovatelky v podání Penélope Cruz jsou však příležitostí dostat se opět do hry a ukázat mlaďochům v branži, zač je toho loket.
Podobně jako jednička, i dvojka sází na ulítlou nadsázku, vyšponované gagy za každou cenu či bezuzdé zesměšňování showbyznysových ikon a celého modelingového světa. A přes některé zdařilé scény (smrt Justina Biebera, parodování sexuálních orgií, krátké zjevení Benedicta Cumberbatcha) si divák neodpustí myšlenku, že Stillerovy skopičinky tentokráte v porovnání třeba s kulervoucími a promyšlenými snímky Sashy Cohena (Borat, Bruno, Diktátor) znatelně kulhají.
Z většiny vtípků ční prvoplánovost a značná podbízivost, z chaotického a přešlehaného konce pak hlavně trapnost. Navíc u dvojky schází moment překvapení, pocit čehosi nového a neotřelého. Možná nebylo od věci, kdyby se smíšek Stiller spokojil s nimbem kultu a nepřivolával Dereka Zoolandera zpět k životu.
