Kladenská úderka Zrní nahrála zvláštní a zvláštním způsobem podmanivé album. Posluchači, kteří si z předchozích nahrávek zvykli na příjemně křehké a melodické indie popové písničky, budou mít s novým materiálem Následuj kojota spoustu práce se vstřebáním, spoustu přemýšlení a někteří bezpochyby prostě odpadnou.
Ty, kteří setrvají a budou následovat kapelu, čeká sladká a zasloužená odměna. Následuj kojota je zpočátku, po několika posleších, jako nepříjemný, špatný trip. Syrová, znepokojivá a rozervaná záležitost, která jde na dřeň. Jako když brusný kotouč přejede po nahé kůži. Zraní, ale i očistí. Jemně melancholické melodie tu stále jsou (viz skladba Lazar nebo Třesk), stále je to "hra, něžnej artbrut, kladenskej uhelnej zen", tentokráte však poskládaná tak, aby její poslech poněkud zabolel. Už jen tím, že vyžaduje aktivní účast divákovu.
Současně je třeba novou desku Zrní brát jako do jisté míry emancipační záležitost. Zatímco písně na deskách jako Soundtrack ke konci světa nebo Hrdina počítačový hry jde do světa tu a tam (nutno dodat, že příjemně) evokovaly folkotronické Bratry Orffy, nyní mix písničkářského folku, indie popu, temného elektra, trochu šansonu a alternativního rocku vytvořil na české scéně nezaměnitelný kreativní otisk a jasnou poznávací značku Zrní. Pro milovníky škatulek by bylo možné z klobouku vytáhnout atmosféru a přístup takových Radiohead, kteří divnosti úspěšně přetvořili na mainstream. Následuj kojota je výrazně nadčasová záležitost: pestrá, podivná a silná deska pro silnější povahy, která si svou hodnotu podrží i za deset let.
